Verneřické středohoří

Verneřické středohoří
Buková hora z Erbenovy vyhlídky

Nejvyšší bod	727 m n. m. (Sedlo)
Rozloha	732 km²

Nadřazená jednotka	České středohoří
Podřazené jednotky	Benešovské středohoří Bukovohorské středohoří Litoměřické středohoří Ústecké středohoří

Světadíl	Evropa
Stát	Česko Česko
Horniny	čedič
Povodí	Labe
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky	IIIB-5A
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Verneřické středohoří je jedním ze dvou geomorfologických podcelků Českého středohoří v severní části České republiky, převážně v Ústeckém kraji. Je členěno do dvou okrsků. Nejvyšším bodem je vrchol Sedla (727 m n. m.) nedaleko města Úštěku, nejnižším bodem podcelku pak je hladina Labe v Děčíně (121,9 m n. m.).^[1]

Geomorfologické členění

Česká republika se rozkládá na území čtyř geomorfologických oblastí. Jednou z nich je Krušnohorská soustava (též zvaná subprovincie). Ta se člení na oblasti, jednou z nich je Podkrušnohorská hornatina. Oblasti se dále člení na geomorfologické celky, jedním z nich je České středohoří (dle Demka IIIB-5). České středohoří má dva podcelky, severnější Verneřické středohoří (IIIB-5A)í, více na jihu je Milešovské středohoří (IIIB-5B).

Podcelky se dále dělí na okrsky a podokrsky. Podcelek Verneřického středohoří se dělí na čtyři okrsky: Ústecké středohoří, Bukovohorské středohoří, Benešovské středohoří a Litoměřické středohoří. ^[2]

Kompletní geomorfologické členění celého Českého středohoří uvádí následující tabulka:

Geomorfologické členění Českého středohoří
ČESKÁ VYSOČINA • Krušnohorská soustava • Podkrušnohorská oblast
VERNEŘICKÉ STŘEDOHOŘÍ	Benešovské středohoří	Medvědí hůrka (644 m)
	Bukovohorské středohoří	Buková hora (686 m)
	Litoměřické středohoří	Sedlo (727 m)
	Ústecké středohoří	Javorský vrch (617 m)
MILEŠOVSKÉ STŘEDOHOŘÍ	Kostomlatské středohoří	Milešovka (837 m)
	Teplické středohoří	Štrbický vrch (475 m)
	Bořeňské středohoří	Bořeň (539 m)
	Ranské středohoří	Milá (510 m)
PROVINCIE • Subprovincie • Oblast / Celek / PODCELEK • Okrsek • Vrchol

Popis Verneřického středohoří

Tato severní část Českého středohoří má rozlohu 732 km². Nejvyšším bodem je vrchol Sedla 727 m n. m., nejnižším hladina Labe v Děčíně s nadmořskou výškou 121,9 metrů. Složení hornin je různorodé – především jsou to magmatické horniny čedič, znělec a trachyt, dále pískovec a vzácněji třetihorní tufity, jíly a písky. Vyskytuje se zde řada magmatických suků, četné geomorfologické tvary byly formovány mrazovým zvětráváním a odnosem vulkanitů. Krajinu výrazně zformovala řeka Labe svou erozívní činností, hřbety a zarovnané povrchy jsou v této oblasti střídány hlubokými údolími řek (Labe, Ploučnice).^[1]

Chráněné lokality

Téměř celý podcelek je v péči CHKO České středohoří. Je zde řada zvláště chráněných maloplošných území. V Ústeckém středohoří je to PP Divoká rokle, PP Jílovské tisy, PR Kozí vrch, PR Bohyňská lada, v Benešovském NPP Panská skála a NPP Březinské tisy, v Bukovohorském PR Kamenná hůra, NPP Dubí hora, v Litoměřickém NPR Sedlo, NPP Vrkoč, PP Magnetovec - Skalní hřib. ^[3]

Nejvyšší vrcholy

Sedlo 727 m,
Buková hora 686 m,
Kočičí vrch 681 m,
Vrchovina 678 m,
Matrelík 669 m,
Zpěvný vrch 659 m,
Varhošť 639 m,
Na koruně 628 m,
Polevský vrch 627 m,
Stráž (České středohoří) 625 m,
Javorský vrch 617 m,

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Geomorfologie CHKO České středohoří. ceskestredohori.ochranaprirody.cz [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-19.
↑ BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Krušnohorská soustava, s. 111.
↑ Z nížin do hor, str. 126, kapitola Verneřické středohoří