John Gurdon
| Sir John Gurdon, FRS | |
|---|---|
 John Gurdon v Cambridgi, 2012 | |
| Rodné jméno | John Bertrand Gurdon |
| Narození | 2. října 1933 (90 let) Dippenhall, Hampshire Spojené království  Spojené království |
| Alma mater | Christ Church Etonská kolej Edgeborough School |
| Pracoviště | Univerzita v Cambridgi (od 2001) Oxfordská univerzita Kalifornský technologický institut |
| Obor | vývojová biologie |
| Ocenění | Feldberg Foundation (1975) Croonian Medal and Lecture (1976) Paul-Ehrlich-und-Ludwig-Darmstaedter-Preis (1977) Novartis Medal and Prize (1979) Cena Charlese Léopolda Mayera (1984) … více na Wikidatech |
| Rodiče | William Nathaniel Gurdon |
| Web | www |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sir John Bertrand Gurdon (* 2. října 1933 Dippenhall, Hampshire) je britský vývojový biolog, který uskutečnil průkopnický výzkum v oblasti přenosu jádra somatických buněk[1][2][3] a klonování.[4][5][6][7] V roce 1989 obdržel Wolfovu cenu za lékařství, roku 2009 Laskerovu cenu, a v roce 2012 se stal spolu se Šin'ja Jamanakou laureátem Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství, když objevil, že se specializované buňky mohou vrátit zpět (reprogramovat) do stádia pluripotentní kmenové buňky.[8]
Vzdělání a kariéra
Po absolvování střední školy Eton College[9] pokračoval oborem klasická studia na koleji Christ Church Oxfordské univerzity. V průběhu vysokoškolského studia změnil zaměření a přestoupil na zoologii, kde se v postgraduálním programu s Michaelem Fischbergem věnoval výzkumu jaderné transplantace u africké žáby drápatky vodní (Xenopus laevis; disertační práce: „Studies on nucleocytoplasmic relationships during differentiation in vertebrates“ (Studie nukleocytoplazmatických vztahů během diferenciace u obratlovců))[10] která je velmi citlivá na aplikaci choriogonadotropního hormonu. Postdoktorální pobyt strávil na Kalifornském technologickém institutuu[11] a následně se vrátil do Anglie na Ústav zoologie Oxfordské univerzity (1962–1971).
Většinu vědeckého života prožil na Univerzitě v Cambridgi, nejdříve v laboratoři molekulární biologie (1971–1983) a poté na Ústavu zoologie (od roku 1983). V roce 1989 se stal zakládajícím členem cambridgeského Institutu pro buněčnou biologii a rakovinu (Wellcome/CRC Institute for Cell Biology and Cancer; pozdějším názvem Wellcome/CR UK), který do roku 2001 vedl. V letech 1995–2002 přednášel na Magdalene College v Cambridgi.
Vědecká činnost
Jaderný přenos
Na Oxfordské univerzitě v roce 1958 úspěšně naklonoval deset[12] pulců, když použil neporušená jádra tělních buněk žáby drápatky vodní, jež vložil do vyprázdněných (tzv. enukleovaných) vajíček.[13][14] Výsledky zveřejnil roku 1962 v časopise Development.[12] Vyvrátil tak představu, rozvíjenou biology Robertem Briggse a Thomasem J. Kingem, kteří v roce 1952 vydali v periodiku PNAS studii, podle níž nelze diferencovanou buňku reprogramovat na úroveň pluripotentní nediferenciované kmenové buňky.[15] Přesto stále jednoznačně neprokázal, že transplantovaná jádra pochází ze zcela diferenciovaných buněk. Tento důkaz přinesl až vědecký tým z basilejského Imunologického institutu v roce 1975,[16] když se mu podařilo transplantovat jádra pocházející z lymfocytů produkujících protilátky (důkaz plné diferenciace buňky) do enukleovaných vajíček, z nichž se narodili pulci.
Exprese mRNA
Gurdon se s kolektivem věnoval také průkopnickému výzkumu na poli mikroinjekčního vpravení molekul messengerové RNA do vajíček a oocytů drápatky vodní a zkoumaní procesu jejich translace.[17] Tato technika se široce uplatnila v identifikaci mediátorovou RNA kódovaných (vzniklých) bílkovin a zjišťování jejich funkce.
Poslední výzkum
Poslední oblastí výzkumu se stala analýza mezibuněčných faktorů zodpovědných za diferenciaci buněk a objasnění mechanizmu reprogramování buněčného jádra v rámci transplantačních experimentů, a to včetně objasnění role histonů při reaktivaci genů majících za úkol pluripotenci[18][19] a významu demethylace transplantovaných DNA (viz také epigenetika).[20]
Politika a vyznání
Gurdon prohlásil, že politicky stojí „uprostřed cesty“ a přiklání se k agnosticismu.[21]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Gurdon na anglické Wikipedii.
- ↑ Gurdon, J. B.; Byrne, J. A. (2003). "The first half-century of nuclear transplantation" Archivováno 18. 5. 2016 na Wayback Machine.. Proceedings of the National Academy of Sciences 100 (14): 8048.
- ↑ Gurdon, J. B. (2006). "From Nuclear Transfer to Nuclear Reprogramming: The Reversal of Cell Differentiation Archivováno 5. 1. 2020 na Wayback Machine.". Annual Review of Cell and Developmental Biology 22: 1–22
- ↑ Gurdon, J. B.; Melton, D. A. (2008). "Nuclear Reprogramming in Cells". Science 322 (5909): 1811–1815.
- ↑ Kain, K. (2009). "The birth of cloning: An interview with John Gurdon". Disease Models and Mechanisms 2 (1–2): 9–10.
- ↑ Williams, R. (2008). "Sir John Gurdon: Godfather of cloning". The Journal of Cell Biology 181 (2): 178–179.
- ↑ Gurdon, J. (2003). "John Gurdon". Current biology : CB 13 (19): R759–R760
- ↑ Gurdon, J. (2000). "Not a total waste of time. An interview with John Gurdon. Interview by James C Smith". The International journal of developmental biology 44 (1): 93–99
- ↑ The Nobel Prize in Physiology or Medicine – 2012 Press Release [online]. Nobel Media AB, 8 October 2012. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ None of us should ever be written off. www.thisisdorset.co.uk. Western Gazette, 18 October 2012. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-30. Je zde použita šablona
{{Cite news}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Gurdon, John (1961). [Studies on nucleocytoplasmic relationships during differentiation in vertebrates]
- ↑ Rodney Porter Lectures: Biography
- ↑ a b Media s námi a o nás: Žáby si Nobelovu cenu zaslouží!', Technet.cz, 22.10.2012 Archivováno 9. 9. 2020 na Wayback Machine., Krylov, V.; na stránkách Přírodovědecké fakulty UK v Praze
- ↑ Gurdon, J. B.; Elsdale, T. R.; Fischberg, M. (1958). "Sexually Mature Individuals of Xenopus laevis from the Transplantation of Single Somatic Nuclei". Nature 182 (4627): 64–65
- ↑ Gurdon, J. B. (1962). "The developmental capacity of nuclei taken from intestinal epithelium cells of feeding tadpoles". Journal of embryology and experimental morphology 10: 622–640
- ↑ Robert Briggs and Thomas J. King. Transplantation of Living Nuclei From Blastula Cells into Enucleated Frogs' Eggs. Proc Natl Acad Sci U S A.. May 1952, s. 455–463. DOI 10.1073/pnas.38.5.455. PMID 16589125. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ WABL, Matthias, Louis DuPasquier. Lymphocytes of the toad Xenopus laevis have the gene set for promoting tadpole development.. Science. 26, s. 1310–2. PMID 1198115. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Gurdon, J. B.; Lane, C. D.; Woodland, H. R.; Marbaix, G. (1971). "Use of Frog Eggs and Oocytes for the Study of Messenger RNA and its Translation in Living Cells". Nature 233 (5316): 177–182.
- ↑ Jullien, J.; Astrand, C.; Halley-Stott, R. P.; Garrett, N.; Gurdon, J. B. (2010). "Characterization of somatic cell nuclear reprogramming by oocytes in which a linker histone is required for pluripotency gene reactivation". Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America 107 (12): 5483–5488
- ↑ Pasque, V.; Gillich, A.; Garrett, N.; Gurdon, J. B. (2011). "Histone variant macroH2A confers resistance to nuclear reprogramming". The EMBO Journal 30 (12): 2373–2387
- ↑ Simonsson, S.; Gurdon, J. (2004). "DNA demethylation is necessary for the epigenetic reprogramming of somatic cell nuclei". Nature Cell Biology 6 (10): 984–990
- ↑ Johnny Michael. John Gurdon on ethics, politics, religion, and anti-theism [online]. upublish.info, 2012-10-11 [cit. 2012-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-28. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Gurdon na Wikimedia Commons - (anglicky) John Gurdon profil na Gurdon Institute
| Nositelé Wolfovy ceny za lékařství | |
|---|---|
| 1978–1979 | George Davis Snell / Jean Dausset / Jon van Rood (1978) • Roger W. Sperry / Arvid Carlsson / Oleh Hornykiewicz (1979) |
| 1980–1989 | César Milstein / Leo Sachs / James Learmonth Gowans (1980) • Barbara McClintocková / Stanley Norman Cohen (1981) • Jean-Pierre Changeux / Solomon Halbert Snyder / James W. Black (1982) • Donald Frederick Steiner (1984/85) • Osamu Hajaiši (1986) • Pedro Cuatrecasas / Meir Wilchek (1987) • Henri-Géry Hers / Elizabeth Fondal Neufeld (1988) • John Gurdon / Edward B. Lewis (1989) |
| 1990–1999 | Maclyn McCarty (1990) • Seymour Benzer (1991) • Judah Folkman (1992) • Michael Berridge / Jasutomi Nišizuka (1994/95) • Stanley B. Prusiner (1995/96) • Mary F. Lyonová (1996/97) • Michael Sela / Rut Arnonová (1998) • Eric Kandel (1999) |
| 2000–2009 | Avram Herško / Alexandr Jakovlevič Varšavskij (2001) • Ralph Lawrence Brinster / Mario Capecchi / Oliver Smithies (2002/03) • Robert Weinberg / Roger Tsien (2004) • Anthony Rex Hunter / Anthony Pawson / Alexander Levitzki (2005) • Howard Cedar / Aharon Razin (2008) |
| 2010–2019 | Axel Ullrich (2010) • Šin’ja Jamanaka / Rudolf Jaenisch (2011) • Ronald Mark Evans (2012) • Nahum Sonenberg / Gary Ruvkun / Victor Ambros (2014) • John Kappler / Philippa Marrack / Jeffrey Victor Ravetch (2015) • Carl Ronald Kahn / Lewis C. Cantley (2016) • James P. Allison (2017) • Jeffrey M. Friedman (2019) |
| 2020–2029 | Emmanuelle Charpentierová / Jennifer Doudnaová (2020) Joan A. Steitz / Lynne E. Maquat / Adrian R. Krainer (2021) |
Autoritní data  |
|
|---|
Portály: Biologie | Lidé | Medicína | Spojené království
