Christian Thielemann

Christian Thielemann
Christian Thielemann během zkoušky , 2015
Christian Thielemann během zkoušky , 2015
Základní informace
Narození1. dubna 1959 (65 let)
Berlín
Žánryklasická hudba
Povolánídirigent a šéfdirigent
Nástrojeviola
VydavatelDeutsche Grammophon
Členem skupinyBavorská akademie krásných umění
OceněníBerlínský medvěd (2014)
Österreichischer Musiktheaterpreis (2023)
Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Thielemann (* 1. dubna 1959 Západní Berlín) je německý dirigent.

Dirigentská dráha

Thielemann studoval hru na violu a klavír na Vysoké škole hudební (Hochschule für Musik) ve svém rodném městě a bral soukromé hodiny v hudební skladbě a dirigování. Již ve svých devatenácti letech se stal korepetitorem u Německé opery (Deutsche Oper) v tehdejším Západním Berlíně pod vedením dirigenta Heinricha Hollreisera[1] a byl také asistentem Herberta von Karajana.[2] Následně pracoval pro řadu menších německých divadel včetně Musiktheater im Revier v Gelsenkirchenu, v Karlsruhe, v Hannoveru, poté jako první kapelník v düsseldorfské Deutsche Oper am Rhein a následně v Norimberku jako šéfdirigent (Generalmusikdirektor, GMD). Do Německé opery v Berlíně se vrátil v roce 1991 a uvedl se řízením Wagnerova díla Lohengrin.[3] V této době rovněž asistoval Danielu Barenboimovi na Hudebních slavnostech v Bayreuthu.

Po americkém debutu v sezóně 1991/92, kdy dirigoval v San Franciscu novou inscenaci Straussovy opery Elektra, byl brzy angažován newyorskou Metropolitní operou. V roce 1997 se stal šéfdirigentem Německá opera v Berlíně. V roce 2000 se objevila zpráva, že Thielemann hodlá z Německé opery odejít v roce 2001 z důvodu uměleckých sporů s nastupujícím uměleckým ředitelem Udo Zimmermannem.[4] Thielemann nakonec v souboru zůstal do roku 2004, kdy rezignoval v důsledku sporů týkajících se distribuce finančních prostředků senátem města Berlína mezi Německou operu a Státní operu Pod lipami.[5]

V září 2004 byl Thielemann jmenován šéfdirigentem Mnichovské filharmonie. Toto místo opustil roku 2011 po sporech s vedením orchestru ohledně konečného schválení výběru hostujících dirigentů a programu orchestru,[6][7] a to i přes to, že v Mnichově byl s 800 000 eur ročně nejlépe placeným veřejným zaměstnancem.[8]

Již v říjnu 2009 oznámil drážďanský orchestr Sächsische Staatskapelle jmenování Thielemanna za svého příštího šéfdirigenta s účinností od sezóny 2012/13.[9] V Drážďanech působí Thielemann i v současnosti.

V návaznosti na rozhodnutí Nadace Richarda Wagnera Bayreuth ze září 2008 o jmenování Evy Wagnerové-Pasquierové a Kathariny Wagnerové jako nástupkyně Wolfganga Wagnera ve vedení bayreuthského festivalu byl Thielemann jmenován hudebním poradcem. Je tedy v zásadě hudebním ředitelem slavností; smlouva byla podepsána roku 2010.[10][11] Thielemann dirigoval v Bayreuthu již více než 100 představení, což je více než kterýkoli dirigent slavností vyjma Felixe Mottla.[7] Působí také na Salcburském festivalu.[12]

Jako host dirigoval Thielemann například v Teatro Comunale di Bologna, v Royal Opera House v Covent Garden v Londýně, v Metropolitní opeře v New Yorku a ve Vídeňské státní opeře.[3] V letech 2019 a 2024 dirigoval tradiční novoroční koncert Vídeňských filharmoniků.[13]

Roku 2003 obdržel Thielemann z rukou vládnoucího starosty Berlína Klause Wowereita německý Spolkový záslužný kříž 1. třídy (Bundesverdienstkreuz 1. Klasse).[14] Je považován za nositele rakousko-německé dirigentské tradice ve stopách Wilhelma Furtwänglera a Herberta von Karajana.[15][16]

Diskografie

pro Major
pro Hänssler
  • Anton Bruckner, Symfonie č. 8, Staatskapelle Drážďany, březen 2010
pro Virgin
pro Unitel Classica
pro Opus Arte
  • Richard Wagner: Prsten Nibelungův. Účinkující: Michelle Breedt, Albert Dohmen, Stephen Gould, Hans-Peter König, Linda Watson, Eva-Maria Westbroek, orchestr Bavorského festivalu, nahráno živě v průběhu slavností 2008, vydáno listopad 2009
pro Decca
pro Deutsche Grammophon
  • New Year's Eve Dresden Concert (Drážďanský novoroční koncert), s Renée Flemingovou a Christophem Maltmanem, Staatskapelle Dresden, 2010
  • Carl Orff: Carmina Burana, účinkující: Christiane Oelze, David Kuebler, Simon Keenlyside, sbor a orchestr Německé opery Berlín, 2007
  • Ludwig van Beethoven: předehra Egmont, a Johannes Brahms, Symfonie č. 1, Mnichovská filharmonie, duben 2007
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem, Mnichovská filharmonie a Sbor Bavorského rozhlasu, listopad 2006
  • Richard Wagner: Parsifal, sbor a orchestr Vídeňské státní opery, duben 2006
  • Anton Bruckner: Symfonie č. 5, Mnichovská filharmonie, březen 2005
  • Heinrich Marschner, Felix Mendelssohn Bartholdy, Carl Otto Nicolai, Carl Maria von Weber, Richard Wagner: předehry, Vídeňští filharmonikové, říjen 2004
  • Richard Wagner: Tristan a Isolda, orchestr Vídeňské státní opery, květen 2004
  • Richard Strauss: Život hrdinův a symfonická fantazie z opery Žena beze stínu, Vídeňští filharmonikové, srpen 2003
  • Albert Lortzing, Richard Strauss, Carl Maria von Weber, Richard Wagner, německé operní árie, Thomas Quasthoff (baryton) a orchestr Německé opery v Berlíně, duben 2002
  • Robert Schumann, Symfonie č. 1 a č. 4, orchestr Philharmonia, 2001
  • Richard Strauss, Arabella DVD, Kiri Te Kanawa (soprán) a orchestr a sbor Metropolitní opery, březen 2001 (1996)
  • Richard Strauss, Alpská symfonie a suita z Růžového kavalíra, Vídeňští filharmonikové, březen 2001
  • Arnold Schoenberg, Pelleas a Melisanda, a Richard Wagner, Siegfried-Idyll, červen 1999
  • Carl Orff, Carmina Burana, Chor und Orchester der Deutschen Oper Berlin, květen 1999
  • Robert Schumann, symfonie č. 3 Rýnská, předehra k opeře Genoveva, op. 81, předehra, scherzo a finále, op. 52, Philharmonia Orchestra, 1999
  • Richard Wagner, orchestrální hudba z oper Lohengrin, Parsifal a Tristan a Isolda, orchestr Philharmonia, únor 1998
  • Robert Schumann, symfonie č. 2, předehra Manfred, koncert pro 4 lesní rohy, op. 86, orchestr Philharmonia, září 1997
  • Ludwig van Beethoven, smuteční kantáta na smrt císaře Josefa II., Robert Schumann, Konzertstück op. 86 pro 4 lesní rohy a orchestr, Hans Pfitzner, Palestrina (předehry k I. a II. dějství), 1997
  • Hans Pfitzner, hudba z oper Palestrina a Katynka z Heilbronnu, Richard Strauss, výňatky z oper Guntram (preludium), Capriccio (preludium), Ohně zmar (milostná scéna), orchestr Německé opery v Berlíně, 1996
pro EMI Classics
  • Richard Wagner a Richard Strauss, árie zpívá René Kollo, orchestr Německé opery v Berlíně, 1992

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Christian Thielemann na anglické Wikipedii a Christian Thielemann na německé Wikipedii.

  1. ↑ Obituary for Heinrich Hollreiser. The Times [online]. 2006-08-28 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin: Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy) 
  3. ↑ a b Christian Thielemann. A Biographical Timeline [online]. Deutsche Grammophon, 2007-02 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. ↑ STAUNTON, Denis. Berlin's maestros out of tune in race rown. The Observer [online]. 2000-10-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ CONNOLLY, Kate. Berlin opera chief quits in cash row. The Daily Telegraph [online]. 2004-05-18 [cit. 2011-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-04. (anglicky) 
  6. ↑ Causa Thielemann. "Intrigantenstadel" – Philharmoniker ausgebuht. Süddeutsche Zeitung [online]. 2009-10-16 [cit. 2011-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-21. (německy) 
  7. ↑ a b Christian Thielemann – I was pushed [online]. Intermezzo, 2009-07-26 [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Thielemann trumps Pappano [online]. Intermezzo, 2010-11-23 [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Christian Thielemann Chefdirigent ab 2012 [online]. Dresden: Sächsische Staatskapelle Dresden, 2009-10-09 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (německy) 
  10. ↑ Thielemann's Bayreuth reigh begins [online]. Intermezzo, 2010-07-29 [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ BOYES, Roger. Wagner hits a note of peace over Bayreuth. The Times [online]. 2008-09-02 [cit. 2011-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ NOSS, Stephen. The only star here is dead. The Guardian [online]. 2006-07-20 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ New Year's Concert 2019. www.wienerphilharmoniker.at [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  14. ↑ Wowereit überreicht Generalmusikdirektor Thielemann Bundesverdienstkreuz [online]. Berlin: Senatzskanzlei, 2003-09-25 [cit. 2011-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-02. (německy) 
  15. ↑ SERVICE, Tom. Christian Thielemann - the power and the politics. The Guardian [online]. 2009-10-15 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ HEWETT, Ivan. Classical choice. The Times [online]. 2003-03-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin: Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Christian Thielemann na Wikimedia Commons
  • Životopis Christiana Thielemanna na cosmopolis.ch (anglicky)
  • Životopis Christiana Thielemanna na stránkách Hudebních slavností v Bayreuthu (německy)
  • Christian Thielemann na stránkách KlassikAkzente (německy)
Autoritní data Editovat na Wikidatech