Chrámové hospodářství

Chrámové hospodářství nebo také vláda teokracie^[zdroj⁠?] je historický systém vlády většinou měst, kdy se centrum politického, náboženského a hospodářského života nacházelo v chrámu. V okolí chrámu byla rozmístěna skladiště, kde se shromažďovaly řemeslnické výrobky a veškerá úroda, která byla následně přerozdělována obyvatelstvu dle potřeby.

Na vrcholu mocenské hierarchie stál kněz (správce chrámu), jemuž patřila veškerá půda. Zároveň rozhodoval, kdo kde bude pracovat a kdo bude co vyrábět. Postupně se začala správa strukturovat a pro nejvyššího kněze pracovali nižší knězi a správci. Tito nižší správci měli zajištěnou naturální mzdu. Ve větší míře v chrámovém hospodářství pracovali i otroci nebo námezdní pracovníci.

Tyto systémy vlády se uplatňovaly např. na jihu Mezopotámie v 1. polovině 4. tisíciletí př. n. l. ve městech Ur, Uruk, Lagaš, Eridu, Kiš.

V pozdějších dobách bylo chrámové hospodářství vystřídáno tzv. palácovým hospodářstvím, ve kterém je nejmocnější osobou panovník sídlící ve svém paláci.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.