Antonín Petrák

Antonín Petrák
Historická pohlednice s fotografií Antonína Petráka
Rodné jméno	Antonín Petrák
Jiná jména	Lurich II., Rajcevič II., Železný muž z Krkonošských hor, Král Podkrkonošský a Český lev
Narození	3. dubna 1873 Horní Branná u Jilemnice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1949 (ve věku 75–76 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy (rodinný hrob VIII, 10, 206)
Bydliště	Praha
Národnost	česká
Etnikum	Češi
Vzdělání	vyučen
Povolání	řecko-římský zápasník
Hmotnost	83 kg
Ocenění	I. cena za krásu těla
Choť	Sofie (rozená Řehořková)
Děti	Hana a Helena
Příbuzní	Helena (vnučka), Antonín (vnuk) a Pavel (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Petrák (3. dubna 1873 Horní Branná u Jilemnice^[1] – ^? 1949 Praha) byl profesionální český zápasník, mistr a trenér v řecko-římském zápase. Jako celoživotní sportovec se plně angažoval na prosperitě tělocvičného spolku, a to konkrétně Sokola podkrkonošského, jehož byl spoluzakladatelem.

Ve své době byl, po Gustavu Frištenském, považován za nejlepšího technika a svalovce daného oboru^[1].

Mimo zápasnickou žíněnku se pravidelně objevoval také v manéžích slavných cirkusů^[2] a na pódiích zábavních podniků (kabaret, varieté apod.), kde se pod přízviskem Železný muž z Krkonošských hor^[1] věnoval silovým a akrobatickým vystoupením.^[3]

Biografie

Mládí

Narodil se v Horní Branné nedaleko Jilemnice. Po vyučení se v Jičíně se přestěhoval do Prahy, kde se po mnoho let živil jako řezník a uzenář.^[4]

Disponoval výraznou muskulaturou, kterou vedle fyzicky náročné řeznické práce udržoval její pravidelnou kultivací v prostorách smíchovské tělocvičny Sokol Tyrš (dnes T.J. Sokol – Smíchov II), ze které se přemístil do Athletic Clubu Praha (zkráceně AC Praha)^[5], v němž se připravoval na profesionální kariéru v řecko-římském zápase.

Zápasnická dráha

Byl odchovancem a dlouholetým kolegou Josefa Soukupa, vrchního jateckého z Prahy, nejstaršího průkopníka české atletiky, mistra světa ve zvedání břemen a v řecko-římském zápase, po jehož boku procestoval v průběhu své kariéry téměř celý Evropský kontinent. Jeho dalšími mentory byli Jiří Hackenschmied a Jindřich Eberle (s tím se utkal v roce 1905^[7]).

Jako zápasník a mistr střední váhy, jehož typickou závodní váhou bylo 83 kg, na turnajích vystupoval pod přezdívkami Lurich II. a Rajcevič II. (těmi vzdával poctu svým tehdejším oblíbencům z branže, jimiž byli Jiří Lurich^[8][9] z Estonska a Giovanni Raicevich^[10] z Itálie). Nebylo výjimkou to, že se některé jeho zápasy odehrávaly i ve vyšší váhové kategorii, a to 94 kg.

Mezi jeho soupeře, které se mu podařilo porazit, patří František Pulda z Kosařic, Josef Vinoch z Kolína, Jan Žižka z Jičína, mistr Ladislav Kornatzky z Poznaňska^[5], Julius Bauer z Rakouska nebo dále tři afroameričtí bojovníci Abdul Samed, Jack Lewis a Delawari z Afriky. Výhru si připsal také nad Kilbazonem z Finska, Hasanem z Turecka, Ivanovičem ze Srbska, Petrim z Bulharska a mnoha dalšími.

V průběhu své zářné kariéry se dočkal i několika málo proher, a to například s Jessem Pedersenen z Dánska, Ch. Bostonem z Anglie, Dirkem van den Bergem z Nizozemska^[11], Augustem Kilbassonem z Finska nebo Alim Ogluim z tehdejšího Turkestánu.^[12]

Ocenění a uznání

Během své kariéry nastřádal nespočet ocenění. Vedle vyznamenání, které zasloužené vyzápasil v průběhu své kariéry, získal i mnoho uznání^[1] osob z odvětví malířství, sochařství či lékařství za svou urostlou postavu, díky níž se stal nejpohlednějším českým svalovcem a modelem pro umělecká díla. V této souvislosti obdržel také prestižní I. cenu za krásu těla^[4].

Na svém kontě měl rovněž i několik vzpěračských rekordů. Svědectvím všech jeho sportovních úspěchů jsou i historické pohlednice s jeho černobílými portréty.

• 
  Fotografie historických pohlednic s portrétem Antonína Petráka
• 
  Historická pohlednice s portrétem Antonína Petráka
• 
  Historická pohlednice s portrétem Antonína Petráka
• 
  Historická pohlednice s portrétem Antonína Petráka

Závěr života

Po ukončení zápasnické kariéry se po určitou dobu věnoval trenérství a působil převážně v pražské Libni. Přesné datum úmrtí nebylo zjištěno, avšak ještě v roce 1943 mu tisk blahopřál k sedmdesátým narozeninám^[13]. Podle databáze pražských hřbitovů^[14] a následného ověření u Hřbitovní správy Olšan byl do rodinného hrobu (VIII, 10, 206) uložen 13. května 1949.

• 
  Rodinný hrob na pražských Olšanských hřbitovech
• 
  Tetování s portrétem Antonína Petráka na paži jeho pravnuka^[15]

Rodinný život

Byl ženat se Sofií, rozenou Řehořkovou (*1879, dle policejní přihlášky žili manželé odděleně).^[16] Měl dvě dcery, Hanu a Helenu. Dcera Helena se stala baletkou. Byl dědečkem tří vnoučat - vnučky Heleny (ze strany dcery Hany) a vnuků Antonína a Pavla (ze strany dcery Heleny).

Odkazy

Reference

Literatura

• SUK, Aleš. Zajímavosti - 2x Antonín Petrák: Král Podkrkonošský. Krkonoše. Jizerské hory. Správa Krkonošského národního parku, 2011, roč. 44, čís. 5, s. 43. Dostupné online. ISSN 1214-9381. 
• VAŠATA, Ondřej. Zajímavosti - 2x Antonín Petrák: Vystoupení ve Vrchlabí v září 1907. Krkonoše. Jizerské hory. Správa Krkonošského národního parku, 2011, roč. 44, čís. 5, s. 43. Dostupné online. ISSN 1214-9381. 
• PROHL, Karel. Historie vzpírání na olympijských hrách 1896-2016. Brno: Tribun EU, 2018. 2 svazky (230 a 236 s.). ISBN 978-80-263-1385-4, ISBN 978-80-263-1386-1. Ilustrace (převážně barevné), portréty, faksimile. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Petrák na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.