Železnorudská hornatina
| Železnorudská hornatina | |
|---|---|
 Hřeben Královského hvozdu mezi Ostrým a Jezerní horou z Velkého Javoru | |
| Nejvyšší bod | 1 344 m n. m. (Jezerní hora) |
| Rozloha | 200 km² |
| Nadřazená jednotka | Šumava |
| Sousední jednotky | Jezvinecká vrchovina, Klatovská kotlina, Strážovská vrchovina, Svatoborská vrchovina, Šumavské pláně |
| Podřazené jednotky | Debrnická hornatina, Královský hvozd, Pancířský hřbet |
| Světadíl | Evropa |
| Stát | Česko ČeskoNěmecko  Německo |
| Horniny | rula, svor, granodiorit |
| Povodí | Vltava, Dunaj |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IB-1B |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Železnorudská hornatina je geomorfologický podcelek v severozápadní části Šumavy. Rozprostírá se na ploše 200 km² a má průměrnou nadmořskou výšku 893 m. Ze všech podcelků Šumavy má nejstrmější svahy – střední sklon dosahuje téměř 12°.[1] Na západě sousedí s Jezvineckou vrchovinou, na severu s Klatovskou kotlinou, Strážovskou a Svatoborskou vrchovinou, na východě s Šumavskými pláněmi. Hornatina je na šumavské poměry značně členitá, rozdělená širokým podélným údolím Úhlavy na dva zhruba rovnoběžné hřbety, které se na jihovýchodě spojují. Je vrásno-zlomového původu, ve vrcholových partiích jsou menší zbytky zarovnaného povrchu a četné skalní útvary glaciální a periglaciální modelace (Černé a Čertovo jezero, Ostrý, Špičák).
Geologická stavba
Železnorudská hornatina je tvořena z biotitických a svorových rul a svorů moldanubika. V jihozápadní části je moldanubikum prostoupeno menšími útržky granodioritového masívu moldanubického plutonu.
Nejvyšší vrcholy
Celkem je v tomto geomorfologickém podcelku 27 tisícovek[2]. Nejvyššími vrcholy jednotlivých okrsků jsou:
- Jezerní hora (1344 m)
- Plesná (1338 m)
- Můstek (1235 m)
Geomorfologické okrsky
Pláně se člení na tři geomorfologické okrsky:
- Královský hvozd
- Pancířský hřbet
- Debrnická hornatina
Podrobné geomorfologické členění uvádí následující tabulka[3]:
| Geomorfologické členění Šumavy | ||
|---|---|---|
| ČESKÁ VYSOČINA • Šumavská subprovincie • Šumavská hornatina | ||
| ŠUMAVSKÉ PLÁNĚ | Kochánovské pláně | Javorensko-vysocký hřbet (Javorná, 1090 m) Zhůřské pláně (Nad Šmauzy, 1068 m) |
| Kvildské pláně | Prášilské pláně (Poledník, 1315 m) Modravské pláně (Tetřev, 1258 m) Roklanské pláně (Blatný vrch, 1376 m) | |
| Javornická hornatina | nečlení se (Javorník, 1067 m) | |
| Svojšská hornatina | nečlení se (Huťská hora, 1188 m) | |
| Knížecí pláně | Lipecké pláně (Výška, 1118 m) Novosvětské pláně (Obrovec, 1164 m) Stráženské pláně (Žlíbský vrch, 1133 m) | |
| ŽELEZNORUDSKÁ HORNATINA | Debrnická hornatina | nečlení se (Plesná, 1338 m) |
| Královský hvozd | nečlení se (Jezerní hora, 1344 m) | |
| Pancířský hřbet | Můstecký hřbet (Můstek 1235 m) Prenetský hřbet (Prenet, 1071 m) Hojsovostrážská hornatina (Můstek Z I, 1006 m) | |
| TROJMEZENSKÁ HORNATINA | Stožecká hornatina | |
| Plešská hornatina | ||
| Novopecká kotlina | nečlení se (Šešovec, 899 m) | |
| Vítkovokamenská hornatina | Výtoňská hornatina (Vítkův kámen, 1035 m) Pasečenská kotlina (830 m) Hraničenská vrchovina (Mezileský vrch, 884 m) | |
| Lučská hornatina | Lipenská vrchovina (Kaliště, 993 m) Loučovická hornatina (Hvězdná, 1012 m) | |
| BOUBÍNSKÁ HORNATINA | Boubínský hřbet | nečlení se (Boubín, 1362 m) |
| Včelenská hornatina | nečlení se (Kupa, 1044 m) | |
| ŽELNAVSKÁ HORNATINA | Knížecí hornatina | Chlumská hornatina (Knížecí stolec, 1236 m) Špičácká část (Špičák, 1223 m) |
| Křišťanovská vrchovina | Skalinská hornatina (1040 m) Arnoštovká pahorkatina (920 m) | |
| VLTAVICKÁ BRÁZDA | Hornovltavická brázda | nečlení se (846 m) |
| Dolnovltavická brázda | nečlení se (790 m) | |
| PROVINCIE • Subprovincie • Oblast / Celek / PODCELEK • Okrsek • Podokrsek • (vrchol) | ||
Vodstvo
V Železnorudské hornatině pramení Úhlava a Křemelná (zdrojnice Otavy) a Řezná (Regen, přítok Dunaje). Pozůstatkem ledovců jsou Černé a Čertovo jezero.
Související články
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno: Academia, 1987.
- ↑ FORMÁNEK, Tomáš. Tisícovky Čech, Moravy, Slezska. [s.l.]: Jerome, 2003. ISBN 80-903266-0-9.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
